Těsně před únorovou invazí Ruska do Ukrajiny proběhly v Pekingu zimní olympijské hry, které už dávno před jejich zahájením provázela neobvykle silná mezinárodní kritika, spojená zejména s masivním porušováním lidských práv. Několik zemí proto už s předstihem oznámila diplomatický bojkot těchto her. Mezi nimi i Česká republika, jejíž bojkot oznámil premiér Petr Fiala na konci ledna, za podpory nemalé části vládních poslanců, ale odporu několika opozičních.

Celkově se k otevřenému diplomatickému bojkotu přidalo 10 zemí, a to jak ty mocnější, jako Spojené státy, Spojené království, Kanada, Indie nebo Austrálie, ale i menší státy, jako Kosovo, Belgie, Estonsko nebo Litva. Některé další země také odmítly vyslat své vládní zastupitele, ale své rozhodnutí odůvodnili pandemií covidu, jako například Rakousko nebo Slovinsko.

Hlavním důvodem bojkotu, který opět ilustroval narůstající tenze a rivalitu mezi Západem a Čínou, bylo již zmíněné dlouhodobé a systematické porušování lidských práv. K němu přitom docházelo dávno před rokem 2015, kdy Mezinárodní olympijský výbor postavil Čínu do pozice pořadatele těchto zimních olympijských her.

Největší útlak a absenci základních lidských práv zažívají zejména etnika žijící v západnější části Číny, např. v provincii Sin-ťiang, kde Čína v koncentračních táborech vězní Ujgury. Ti jsou pak podrobeni převýchově, vykonávají nucené práce a ženy jsou systematicky nuceny k potratům a sterilizovány. Několik států, včetně USA, Litvy nebo Nizozemska, proto tento akt označilo za genocidu.

Kromě Ujgurů jsou ohroženi i Tibeťané a další etnické skupiny, stejně jako lidé různých náboženských vyznání. Vláda dále využívá moderních technologií ke sledování vlastního obyvatelstva a svobodu slova omezuje také například likvidací redakcí nezávislých médií. Další členové disentu nebo opozice jsou pronásledováni a řada z nich zůstává nezvěstných i dnes. V Hongkongu mezitím režim upevňuje svou moc a jeho obyvatelům výrazně omezuje svobody. Výčet všech hrůz, kterých se Čína na svých obyvatelích dopouští, je bohužel rozsáhlý.

Jak opakovaně varovali zástupci lidskoprávních organizací, skutečnost, že mezinárodní společenství umožnilo Číně pořádat hry, se stala legitimizací jejího režimu. Mezinárodní olympijský výbor také přímo neodsoudil provinění, jakých se čínský režim dopouští, podobně jako řada mezinárodních sponzorů her.

Čína navíc neminula příležitost využít moderních technologií ke sběru osobních dat. Podmínkou účasti pro sportovce i novináře bylo stažení čínské aplikace MY2022, která měla sloužit jako pomůcka při boji proti šíření onemocnění covid-19. Čínští občané museli při registraci uvádět i své identifikační číslo, telefon, e-mailovou adresu a zaměstnavatele. Zahraniční hosté pak museli dodat osobní informace z pasu nebo předchozí pohyby přes hranice.

Kromě toho ale vyšlo na povrch, že aplikace data sdílí s některými čínskými technologickými firmami včetně Huawei, pakliže zařízení, na kterém aplikace běží, je této značky, uvedla výzkumná organizace torontské univerzity. Česká republika a mnohé další země tak své sportovce opatřily novými telefony určenými pouze pro cestu do Číny a varovali je před stažením aplikace MY2022.

Řada z těchto výše zmíněných důvodů proto vedla řadu ministrů a poslanců z vládních stran, aby rozhodnutí vlády veřejně podpořili nebo k němu už dlouhodobě předtím vládu vyzývali.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) uvedl, že ostatní členské státy Evropské unie by měly své reakce sjednotit a postupovat společně. S bojkotem souhlasila i předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP09) nebo ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti), který diplomatický bojkot her v Číně podporoval ještě jako opoziční politik.

Poslanec a místopředseda evropského výboru Ondřej Kolář (TOP09) už na začátku funkčního období nové vlády předložil dokument, na jehož základě si měla vláda odhlasovat jasný postoj k hrám. Podle Koláře ministr zahraničí Lipavský (Piráti) „zaspal“ vhodnou chvíli k předložení tisku vládě.

Po zahájení her v Číně se proti čínskému politickému režimu vymezila poslankyně Eva Decroix (ODS). Ještě než vláda vyhlásila oficiální politický bojkot, zasadil se v lednu o jeho vyhlášení i poslanec Marek Ženíšek (TOP09). Podobně jako Decroix řekl, že Čína se nikdy na post organizátora her neměla dostat. Autoritářský režim kritizoval i v souvislosti s článkem South China Morning Post, podle kterého se Čína chystala sankcionovat země, které by se rozhodly pro bojkot her.

Vedle Evy Decroix se nechal slyšet i její spolustraník a poslanec Jakub Janda, předseda podvýboru pro sport, který bojkot obecně podpořil, ale upozornil, že politika se do sportu nemá příliš vměšovat.

Pozitivně se k bojkotu vyjádřil poslanec a předseda výboru pro evropské záležitosti Ondřej Benešík (KDU-ČSL) a podobně jako Janda upozornil, že je potřeba rozlišovat mezi politickým a sportovním bojkotem. K aplikaci MY2022 a varováním o snaze autoritářské vlády využívat her ke zpravodajským účelům navíc řekl, že „Čína je policejní stát, kde neexistuje právo na soukromí,“ je tedy bez podivu, že by sportovci mohli být vystaveni stejnému narušení soukromí, jako obyvatelé Číny.

I přes všechna provinění čínského autoritářského režimu nepanovala mezi poslanci shoda na tom, jaký postoj má Česká republika vůči hrám zaujmout. Poslanec Jaroslav Bašta (SPD) řekl, že jelikož situace v Číně byla známa už v roce 2015, měli by ti, kteří proti konání her v Pekingu nevystoupili už tenkrát, „nést následky svého rozhodnutí.“

Za ANO se k bojkotu vyjádřil zejména místopředseda evropského a zahraničního výboru Jaroslav Bžoch (ANO), dle kterého Čína v první řadě neměla příležitost k pořádání her dostat. Bojkot však nepodpořil, neboť na něj bylo dle jeho názoru příliš pozdě.